Tato stránka byla zkontrolována
ODDÍL DRUHÝ.
Překrásné jsou v tom parku lásky
Besídky, chrámky i procházky,
Slavík kde stále klokotá:
Leč, žel! i sem se touha plichtí,
A sama láska zase dychtí
Jen dál do polí života.
LI.
Srdcem chladným, umem suchým
Za pravdou se sháněje,
Uslyšíš jen šumem hluchým
Zníti vždy své kročeje.
Viz ty divné tvorstva svitky!
I v tichém snu dokola
Vše do nejvnitřnější nitky
Bdí a vře a plápolá.
Všude pravdy pramen stkvoucí
Rozlitý jen láskou vroucí
A tvým žezlem, básnění!
V podobu se promění.
