Tato stránka nebyla zkontrolována
XX.
„Sám jsi svědčil, jak zaclání
Slovo lásce, pěvce můj!
Již budoucně o vyznání
Mých citů nenastupuj.
Mezi blahem, bázní, touhou
V střídání neskončeném
Přej své dívce lhůtu dlouhou
Na tom místě zvýšeném.
Znej věrnosti známky jisté,
A mé stihnuv ohně čisté
Srdcem, duchem, pamětí,
Tou je měj pod pečetí.“
XXI.
To dořekši ruče vila
Kol mne rámě labutí,
Rajskou slasť má duše čila
Z dvou rubínů přilnutí.
Vím již, nektaru lahodně
Chutnají jak prameny;
Vím, étherní bezeškodně
Jak se pijí plameny.
Ale div-li, v píli nové
Zmámení že padli rtové
Sněžných ňader na vnady,
Hledajíce ochlady.
