Tato stránka nebyla zkontrolována
XVIII
Po nové se hájem, polem
Život rozvil přírodě;
A jak v nás, tak hrálo kolem
V míru vše a ve shodě.
Máj byl. Zlatem stromů vršky
Svit večerní oblíval,
A s břehů k nám květné pršky
Libý větřík zachvíval.
Po vlnách jak loďka jemně,
Tak při Ní se srdce ve mně
Tokem slasti houpalo,
Nade časem splývalo.
XIX.
S ní milá mi chůzka bývá
Podlé luk tou olšinou,
Zpěv slavíčků kde rozlívá
Líbeznou se tišinou.
S dálných jezů hluk jen proudní
V sluch sem jedva zbluzuje,
Aneb klekot čápa, oudní
Žádané kdy zvěstuje.
Však ty tam vod kojné šumy,
Ptactva hvizd a zpěv a dumy.
Kdy držím ji v náručí,
Tlukot srdce přehlučí.