Tato stránka nebyla zkontrolována
XIV.
Tak mě kouzlem ondy jala
Tam v besídce růžové.
Že se těměř různem dala
Paměť má i smyslové.
Slova stíhám, řeči matu,
Posléz — a co dávno znám —
Opět milém u záchvatu,
Či mě miluje, se ptám.
Nevím, růže zavzdychnuly,
Čili rtové pošepnuli,
Pnouce k mým se ústům blíž
Třikrát slaďounké: Ty víš!
XV.
Odkud souhlas ten lahodný
Bytnost moji provanul?
Odkud zánět blahoplodný
V hloubi duše zaplanul?
Z hudby-li se té hubinky
Částka v srdce vloudila?
Čili jiskra té dušinky
Z oka v oko zbloudila?
Ó vylož mi to tajemství —
Chovaje k ní příbuzenství
Ty to víš, mé Marie
Přemilostný Genie!
