Tato stránka byla zkontrolována
VIII.
Z tvého dechu, Lásko véčná!
Znik a žití nabyla
I dušinka ta srdečná,
Čistá, tichá, spanilá.
Ó dej, ať vždy city spasné
V ňádrech těchto domují,
Ať jen stále Hóry jasné
Čelo její věncují.
Nechať této duše vnadné
Cesty minouc raděj padne
Každá péče, tesknota
V toky mého života.
IX.
V spanilosti plyne vnadné
Celá její postava,
Žádným článkem tu nevládne
Potvořivá úprava.
Rozmilostí oko dýše.
Ladnost v každém pohnutí.
Ples jsou kroky — ano spíše
Zefyrečků vanutí.
V podivení duch se táže.
Co zde více srdce váže:
Či ta luzná lepota.
Či velebná prostota.
