Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/82

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Tak krále nezdobila posvátná slávy zoře ni tenkrát, když podmanil severních končin moře, jak teď, an s prsem nahým uprostřed pánů stál jak oběť bohatýrská, velebný Čechův král.

Před králem na kolena teď vojínové klesli a k svému pánu ruce i hlasy vroucné vznesli: »Ó pane! k slávě vedl nás vítězný tvůj lev, věrnosti důkaz podá ti srdcí našich krev!« 

A páni znaků hvězdy, trojříčí, orlice, lva, ostrve, a lekna pozdvihli pravice; i Milota, pán z Dědic, teď věrnost přísahal, by nejen vlast a krále, — i nebe oklamal! </poem>

Na Přemysla Otakara Velikého.

Mám tě vítat láskou čili v hoři, králi králů staré Cechie? Letem orla, slávobleskou zoří horuje nad vlastí jméno tvé ! Králi, jemuž s nebeského kruhu zjevil se v štítu jasný lev, jenžto nad vlastí klenul slávy duhu : má tě vítat žel či slávozpěv? Králi ! jenž jsi říše dálných zemí v jednu vázal širovládnou říš, jenž jsi poutal moří dvojích lemy, nad severní vlnou zdvihl kříž : Běda, že jsi srdce svého lidu sobě k srdci poutat obmeškal ! Tu se zbořil základ tvého klidu, anděl tvůj nad tebou zaplakal! Zaplakal tu anděl české slávy ! Srdce krev když vylil Cechů pán, tenkrát, běda! toky živné šťávy proudily se z vlasti strašných ran ;