Jedna z vás nejvíce,
ta jasná dennice:
ta mne vždycky vodívala
k mé zlaté panence.
Měsíčku v oblacích,
jak jsi ty vysoko!
Jak je má zlatá panenka
ode mne daleko!
Tamt.499 (599).
Osud lidský.
Ze země jsem na zem přišel,
na zemi jsem rozum našel:
po ní chodím jako pán,
do ní budu zakopán —
potěš mne pán Búh sám!
Kde jsou ty zlaty ručičky
mojí nebožky mamičky,
co mě kolíbávaly,
k srdci přitiskávaly,
když jsem byl maličký?
Není jich už, není, není —
dávno hnijou v černý zemi:
kterak já se odměním
svým rodičům přemilým
za jich dobrodění!
Tamt. 574 (781.)
B) Moravské.
Žárlivec.
Na horách, na dolách,
co sa to tam bělá:
husy-li to seďá
lebo snihy ležá?
Dyby byly husy,
už by ulétaly,
dyby sněhy byly,
už by otajaly.
A to sa tam bělá,
postelka vystlaná,
leží tam šohajek,
hlava porúbaná.
Z jednej strany leží
z ocela šablenka,
z druhej strany sedí
jeho frajerenka.
V jednej ruce drží
bílený šáteček,
v druhej ruce drží
zelený prúteček.
Bíleným šátečkem
čelo mu utírá,
zeleným prútečkem
muchy mu oháňá.
