Koukáte, výkvěte mladý — mít k tanci ohnivý kvap, pro holky hlazené brady, fi ! a krev ze srdce bab!
Neznat, co muži je svato, co krásné, veliké dost, vsak na všem trpěti bláto a mít je za pravý skvost —
Fintit se, čechrat si vlasy, být klepnám hledaný rek, hejřiti pitky a kvasy, tvář mít jen na políček —
Na velkost zvedati tretku, mít v hádku bojovný duch, odvahy však ani špetku, a zvát to mladistvý ruch —
Koukáte na tu krev línou, jak sešlá v mém zrcadle jest, při sám — tvář nemáte jinou, dosud v ní nevidím čest!«
Stanula mládež dnes v kole, jak v kámen utuhla, v led, vytáh’ dnes kozáček v pole a jest jak bez krve bled.
V hospodě ruchu a puchu, tam housle, klarinet, bas, pošinul čepici k uchu — "Hrajte, ať do toho ďas!« </poem> (Pohádky z naši vesnice.)
Dražba.
<poem> Kravičku vedou ze chléva, dvůr plný, sotva že stačí. na prahu vdova omdlévá, a škytá v oněmlém pláči.
Dráb z drsných vyvolá plic: »Pět zlatých poprvé, kdo dá víc?«
Na prahu zalká žaloba : »Mé děti, robátka milá, života naše zásoba, váš chléb a jediná síla!«
Dráb z drsných vyvolá plic: »Pět zlatých po druhé, kdo dá víc?«
»Otce smrt náhlá zlomila, pět dívek o holé dlani, a já se v práci zchromila, kde vzít a doplatit k dani?«
Dráb z drsných vyvolá plic: »Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?«
»Z telátka jsem ji chovala; když jsme ji na pastvu vedli, každou jsem chrůpěj žehnala, vždyť z mléka děti mé jedly!«
Dráb z drsných vyvolá plic: »Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?«
