Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/196

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


V tom náhle jak sta běsů hromná střela
nad táborem u Hvězdy zaduněla …
granátů mrak se rozryl po oboře
a ztropil smrť a poprask po Bílé tam Hoře.

»Do zbraně! K útoku!« tak volá zhoubě vstříc
zas mladý Šlik s Pražskými první v čele;
jen chasa Thurnova k nim vrazí — nikdo víc —
však stačí tu, seč odvahy má v těle
v boj na život i na smrť utkat nepřítele.

Pres hodinu již maří síly svoje
ti statní junáci — však střední voje
vždy ještě na uzdě, jak vlastní oře,
třímají nectní vůdci na Bílé tam Hoře.

Té chvíle dravec Tilly kyrysníků svých
šle úbočím na české baterie :
jak bleskem zmocnili se náspů dělových …
teď poslední z nich výstřel tam zavyje,
a viz, již trup za trupem česká děla kryje.

Dostřehli Moravci přec Pražan křiky,
přispěli svým — zahnali útočníky —
a šťastně nová palba ku pokoře
všem troufalcům hřmí na Bílé tam Hoře.

Však běda tamo vám, Vy Pražtí ztracenci!
jichž hlouček jen z tak valného dřív šiku,
an zrádně vydané v šanc zlými stoupenci
vás Špaňhel krutý bode na svou piku!
Trénásob ale běda tobě, mladý Šliku!

Tvou věrnou chasou česť nám zachována —
však s hlavou tvou i vlasť již rozkopána
kopytem rodným Valdštýnova oře,
pro smutnou zkázu bratřím na Bílé tam Hoře.

Tu Hohenlovci rázem provolali,
že bít se nebudou! a v běh se dali!
Co muž, hned k bránám svého zvrátil oře,
i nastal čirý poplach na Bílé tam Hoře.