jež dle potřeby opravil, doplnil a soustavně spořádal. Methodu do té doby uznávanou a přijatou zachoval důsledně.
Známost a sláva díla toho se rozšířila rychle, takže práce odboru toho dosavadní upadly téměř v zapomenutí. Nástupcům jeho, když se ho kde dokládali, na místě výslovného jmenování stačilo pouze připomenouti, že to neb ono praví spisovatel Základů (στοιχειωτής). Pilně se dílem tím zaměstnávali mathematikové byzantijští; z Římanův o Eukleidovi nejprve se zmiňuje Cicero (de orat. III. 132.); s dílem jeho však seznámili se Římané jen ponenáhlu a čítali je v původním jazyce. Teprve Boëthius koncem 5. stol. po Kr. jal se je překládati na jazyk latinský. Později zvl. Arabové horlivě se jím zabývali. Ve středověku studium mathematické vůbec ochablo, a tak i dílo Eukleidovo teprve po r. 1500 opět hojněji vydáváno a vysvětlováno, a dosud se nižší geometrie zakládá na jeho Základech. V některých zemích (na př. v Anglii) prý se jich ještě nedávno užívalo za učebnici.
Z rukopisů, jichž je řada, nejlepší jest codex Vaticanus č. 190. z 10. stol.
První vydání Základů tiskem pořídil Grynaeus (v Basileji 1533); z pozdějších nejlepší E. F. Augustovo (v Berlíně 1826 nn.); ze souborných uvésti sluší F. Peyrardovo (Oeuvres d’ Euclide, řec., lat. a franc. — v Paříži 1814) a vydání Heibergovo i Mengeovo (Euclidis opera omnia — u Teubnera ve sbírce Bibl. script. Graec. et Rom., v Lipsku 1883 nn., řec. a lat.).
Obsah Základů.
- Kn. I. O přímkách, trojúhelnících, rovnoběžnících a vzájemnosti jejich.
- II. O dělení přímek a jeho důsledcích.
- III. O kruhu a jeho vlastnostech.
- IV. O kruhu ve spojení s jinými útvary (vpisování, opisování).
- V. O úměrnosti veličin na základě přímek.
- VI. Upotřebení úměrnosti veličin v geometrii.
- VII.—IX. O číslech prostých a mocninách na základě přímek.
- X. O souměřitelnosti a nesouměřitelnosti a na základě toho o veličinách geometrických změrných (rationalních) a nezměrných (irrationalních).
- XI. Základní věty o protínání a styku rovin.
- XII. Útvary prostorové (jehlan, hranol, kužel, válec, koule).
- XIII. O pěti pravidelných (Platonských) tělesích.
