Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/9

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

vou-li podobu má, zajisté jest nejpodivnějším broukem na celém světě. Aj, jaká krásná a rozčilující pověrčivosť dá se tu hned mysliti! Bezpochyby že brouku svému dáte název scarabaeus caput hominis (brouk s lidskou hlavou) nebo nějak podobně, vždyť v přírodopise podobných názvu plno. Než povězte mi též, kde jsou ona tykadla, o kterých jste se byl zmínil?“

„Tykadla!“ opakoval Legrand, jehož, jak se zdálo, vždy větší zápal se zmocňoval, — „vy přece musíte, na mou česť, tykadla viděti. Vždyť jsem je byl tak zřetelně nakreslil, jak na originále samém se jeví, a to, doufám, dostačí.“

„Nu, možná, že jste tak učinil,“ pravil jsem, „ničeho však nevidím.“ Současně podal jsem mu bez další nějaké poznámky papír, abych ho přesvědčil. Nicméně nemohl jsem pochopiti podivný ten obrat, jaký nyní nastal. Jeho odporná nálada byla mi zcela nevysvětlitelnou a co kresby se týče, tykadel na ní naprosto nebylo lze viděti. Tolik jen se vší určitostí tvrditi lze bylo, že celek úplně podobal se umrlčí hlavě, jaké v knihách a atlantech zobrazeny vídáme, a to jako vejce vejci.

Velice nevrle vzal papír a již chtěl jej smačkati a jak se podobalo, do ohně uvrhnouti, když tu náhle pohlédnuv přece na kresbu, pohledem tím, jak bylo patrno, byl upoután. V okamžiku obličej jeho zbrunatněl a hned po té smrtelně zbledl. Několik minut zkoumavě pohlížel na kresbu, na stolici se ani nehýbaje. Náhle povstal, vzal