Jupiter pustil brouka pošetilým způsobem pravým místo levým okem lebky.“
„Uhodl jste. Tento přehmat způsobil v dopadu rozdíl půltřetího palce, aneb jinak řečeno, v poloze kolíku, odkud bylo nejblíže ke stromu. Kdyby byl poklad pod výstřelem, pod dopadem býval, nebylo by mělo nedopatření Jupiterovo značných následků; avšak dopad a nejblíže ležící místo stromu byly jenom dva body, jimiž ustanovena měla býti čára směrová. Přirozeně tedy jsme se vzdalovali, ač byl náš omyl z počátku tak nepatrný při prodloužení čáry té vždy více a více od pravého směru, jsme konečně stopu ve vzdálenosti padesáte stop úplné ztratili. Kdyby tudíž moje přesvědčení, že musí skutečně tam poklad zahrabán býti, nebylo bývalo tak skalopevné, byla všecka práce naše marná.“
„Avšak vaše hrdé chování, když jste broukem v ruce sem a tam houpal, bylo přece na nejvýš podivné. Nepochyboval jsem ani na okamžik, že jste pozbyl rozumu. A proč muselo býti užito při spuštění lebkou místo kule brouka?“
„Mám-li vám vyznati pravdu, tedy mne trochu mrzelo, že jste tak zřejmě pochyboval o mém zdravém rozumu, a proto jsem si umínil, že vás v tichosti svým vlastním způsobem potrestám a to tím, když vás trochu oklamu. Proto jsem houpal broukem, a jen proto a pro nic jiného musel býti se stromu spuštěn. Vaše poznámka, již jste sám učinil o jeho značné tíži, přivedla mne na tento úmysl.“
