Zlatý chrobák.
Hej, slyšte! Hej! Ten chlapík šílí as! |
Před mnoha lety seznámil jsem se s jistým panem Vilémem Legrandem. Pocházel ze staré hugenottské rodiny a býval kdysi boháčem; mnohými však nehodami stal se chudobným. Aby tudíž u svých známých vážnosti nepozbyl a nedošel opovržení, opustil Nový Orleans, své rodné město, a usadil se na ostrově Sullivanově, blíže Charlestonu, v jižní Karolině.
Ostrov tento jest jedním z nejzvláštnějších. Jest to skoro pouhý náplav písčitý zdélí asi tří mil. Co se šíře tkne, nečiní nikde více než čtvrť míle. Od pevniny oddělen jest zátokou téměř neviditelnou, plnou rákosí a nánosu, zamilovaným to sídlem bahňáků. Vegetace, jakož snadno pochopiti se dá z předešlého, jest jenom nepatrná, a to ještě zakrslá. O větších stromech mluviti nelze. Ovšem na západním pobřeží lze spatřiti tu a tam bodlinatou palmu, tam, kde leží pevnost Moultrie, kde zraku se jeví několik chatrných dřevěných domků, domků to, jež přes léto
