Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/29

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

již jsem začínal míti naději, že nadešel konec celé té komedie. Legrand však přejel si, ač patrně nikterak nepřekvapen nezdarem, v myšlénkách své čelo a počal poznovu.

Vykopali jsme již celý kruh, jehož průměr činil čtyři stopy, a ještě jsme se pustili trochu za hranici tuto, kdež jsme kopali dvě stopy do hloubky. Zároveň však přece nechtělo se nic objeviti. Konečně vylezl zlatokopec, s nímž jsem upřímnou cítil soustrasť, z jámy. V každém oku jeho bylo čísti nejtrpčí sklamání. Zdržel jsem se prozatím všech poznámek. Jupiter počal na pokyn pánův všecko náčiní sbírati. A když se to bylo stalo a pes zase na svobodu propuštěn, hotovili jsme se v nejhlubším klidu na cestu k domovu.

Učinili jsme snad asi dvanáct kroků, když tu Legrand hlasitě proklínaje přistoupil k Jupiterovi a jej za límec chopil. Černoch otvíraje oči i ústa dokořán, pustil rýče na zem a sám klesl na kolena.

„I ty arcilotře!“ křičel Legrand, pronášeje jednotlivé slabiky sípavým hlasem zaťatými zuby — „ty zrádný, prokletý darebáku! — Mluv, pravím ti! Odpověz mi hned a bez vytáček — které — které oko tvé je levé?!“

„Ó, dobrý můj Massa Will, to nebýt mé levé oko?“ řval poděšen Jupiter klada si zároveň ruku na svůj pravý ústroj zrakový, kde ji se zoufalou tvrdošijností nechal ležeti, jakoby se obával, že