„Nic než lebka, Massa — nějaký člověk byl nechat hlavu na stromě a havrani všecko maso okousat.“
„Lebka pravíš, že to je! Výborně! Výborně! Jak je ku větvi připevněna? Co ji tam udržuje?“
„Hned se podívat. To být docela podivno, neuvěřitelno opravdu, tu být veliká hřeb v lebce a hřeby držet lebku a jít až do větve.“
„Nuže dobře, Jupe, dělej nyní, co ti řeknu — slyšíš?“
„Ano, Massa.“
„Tedy dobře pozor! Vyhledej levé oko lebky.“
„Hm! Oho! Dobře! Ale, Massa, tu nebýt žádné oko už.“
„Prokleté tvoje blbství! Rozeznáš svou pravou ruku od levé?“
„Ano, Jupiter to vědět — vědět to všecko — má levá ruka být ta — která štípat dříví.“
„Zcela správně; tys levičák; a tvé, levé oko je na téže straně, kde máš levou ruku. Nyní snad najdeš, jak myslím, levé oko lebky nebo aspoň místo, kde bývalo. Nalezl jsi je?“
Tu nastala veliká pomlčka. Konečně se černoch otázal:
„Jestli levé oko na té straně, kde také levá ruka lebky, — Jupiter se ptát, protože lebka nemít ani kousek ruky. Ale to nevadí nic! Mám už levou oko — tu levá oko. Co má s ním Jupiter dělat?“