Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

konečně až k vidličnaté rozsoše, a tak zdálo se, že hlavní čásť díla jest již dokonána. A v skutečnosti nebyla práce černochova naprosto nic nadlidského, ačkoli se lezec vznášel asi šedesát nebo sedmdesát stop nad zemí.

„Kterým směrem mám se nyní dát, Massa Will?“ tátzal se.

„Zůstaň na největší větvi — na větvi, která tuto vyčnívá, a potom dále jen s chutí vzhůru,“ řekl Legrand. Černoch uposlechl neprodleně, a jak se zdálo, působilo mu lezení jen nepatrné namáhání, neboť stále vystupoval výš a výše, až konečně nebylo ani jeho skroucenou postavu, když se dral listím, jež ho se všech stran obklopovalo, déle viděti. Po malé však chvilce bylo slyšeti jeho hlas jako tajemný vzdálený zvuk se ozývající, podobný ozvěně.

„Jak dalece vysoko muset ještě jít?“

„Jak vysoko už jsi?“ tázal se Legrand.

„Hodně vysoko, hodně,“ odpovídal mu černoch; „moct vidět nebe s vrcholu stromu.“

„Nestarej se o nebe a raději poslouchej, co ti řeknu. Podívej se po kmenu dolů a spočítej větve, které na této straně vidíš. Mnoho-li větví jsi přelezl?“

„Jednu — dvě — tři — čtyři — pět velké větve, Massa, na této straně.“

„Tedy vylez ještě o jednu větev výše.“

Po několika minutách zaslechli jsme opětně hlas, jenž nyní oznamoval, že dosaženo již sedmé větve.