muset také chrobáka nahoru na strom? To radš chtít proklínán, než bych to činit!“
„Když se tedy bojíš, Jupe, ty veliký, silný černochu, nevinného mrtvého broučka uchopiti rukou, tož můžeš jej tam vynésti na této nitce. Budeš-li se zdráhati, tím neb oním způsobem vzíti s sebou brouka nahoru, hleď, pak nezbude mně nic jiného, nežli ti touto lopatou rozraziti lebku.“
„Co pak, Massa, mít?“ pravil Jup, kterýž se patrně styděl, že nechtěl uposlechnouti rozkazu pánova; „Massa vždycky chtít trestati a soužit starého černocha. Bát se brouka. Má se Jupiter o brouka starat?“
A s těmito slovy chudák černoch opatrně chopil nejkrajnější konec nitě a připravoval se vylézti na strom, při čemž pečlivě se měl na pozoru, aby zlatý chrobák byl vzdálen od jeho těla jak jen možná nejvíce.
Je-li tulipník, Liliodendron Tulipiferum, nejkrásnější ze stromů amerických, ještě mladý, mívá neobyčejně hladký kmen a dorůstá často k podivuhodné výši, dříve než postranní větve vyrazily; je-li však již starší, bývá kůra jeho nerovná a rozsedlá. V takovém stáří objevují se pak mnohé kmenové větve. V případě právě vylíčeném bylo vystoupení na strom zdánlivě těžší, nežli tomu bylo ve skutečnosti. Objímaje koleny i rameny co možná nejpevněji kolosální válec a rukama při tom se zachycuje za vyčnívající větve a holýma nohama o jiné se opíraje, dospěl Jupiter, ač mnohokrát i nepatrně nazpět sklouzl
