Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

„Nepochybně celou noc. Vyjdeme hned teď a vrátíme se rozhodně se slunce východem.“

„A slíbíte mně svým čestným slovem, že až se vrátíte domů a dopadne-li vaše záležitosť s broukem (dobrý Bože!) k úplné spokojenosti vašich vrtochů, chcete se říditi dle mé rady lékařské?“

„Ano, slibuji; teď však, abychom marně nemrhali časem, vyjděme.“

S těžkým srdcem provázel jsem svého přítele. Bylo asi ke čtvrté hodině, když jsme vyrazili, – Legrand, Jupiter, pes a já. Jupiter nesl s sebou kosu a tři ryče, kteréžto předměty si rozhodně sám v opatrování vzal, avšak, jak se mi zdálo, více z obavy, aby snad jeho pán si jimi neublížil, než z nemírné horlivosti a ochoty. Jinak choval se velmi mručivě, mumlaje neustále nesrozumitelná slova, z nichž nejvíce se ozývalo: „prokletý brouk“. Mně připadla úloha nésti noční svítilnu, kdežto Legrand se bavil s broukem, jejž posléze nesl na nitce uvázaného. Nicméně napadlo mně, že i on zcela po způsobu čarodějníka točil nitkou i broukem, brzy tak, brzy onak, a to činil po celou cestu. Konečně když jsem byl tento poslední důkaz choromyslnosti přítelovy seznal, zdržel jsem se stěží slz.

Prozatím pokládal jsem za nejprospěšnější, abych ho pro ten okamžik nechal činiti, co chce, a teprve v případě potřeby sáhnouti k účinnějším prostředkům, kdyby jiné pomoci nebylo. Zatím pokoušel jsem se, ač marně, vypátrati účel té