Je-li Vám vůbec možno, tedy přijďte sem s Jupiterem. Přijeďte! Rád bych s Vámi ještě tento večer o důležitých záležitostech mluvil. Ubezpečuji Vás, že to, co Vám hodlám sděliti, jest svrchované důležitosti.
Vždy Váš
Vilém Legrand.“
V tónu tohoto lístku bylo něco, co mne skutečně znepokojovalo. Ani sloh Legrandův jsem v tom naprosto nepoznával.
Jaké myšlenky ho asi ovládaly? Jaký nový vrtoch jej pronásledoval? Jaké asi bylo to důležité jednání, jež hodlal se mnou provésti? Co mně o něm Jupiter sdělil, nevěstilo nic dobrého. Obával jsem se, že by dokonce neustálé doléhání nehod bylo s to, aby jej připravilo o poslední zbytek rozumu. Odhodlal jsem se tedy neprodleně s milým mouřenínem jíti.
Když jsme došli břehu, zpozoroval jsem kosu a tři rýče ležeti na dně loďky, na kterou jsme měli vstoupiti; kosa i rýče zdály se dle zevnějšku zcela nové.
„Co to vše má býti, Jupe?“ tázal jsem se.
„Jemu kosa, massa, a rýč.“
„Velmi dobře; ale k čemu jsou zde?“
„Tu kosu a rýče koupit já v městě pro Massa Will a muset dát po čertech moc peníze.“
„Ale řekni mně ve jménu všeho toho, co je tajemné, co hodlá tvůj ‚Massa Will‘ s kosou a rýči podniknout?!“
