173.
Synek zachovalý.
(Nápěv 281.)
Když jsem já ty koně pásal,
přišla na mě dřímota,
dřímo – dřímo – dřímotinka,
koně vešly do žita.
Přišel na mě šelma sedlák,
toho žita hospodář:
„Co ty, šelmo 1 co tu děláš,
že ty koně v žitě máš?w
A já nejsem žádnej šelma,
já jsem hodné matky syn:
kdyby mně to jinej řekl,
tomu bych se postavil!
Sedum let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neztratil:
je n jedinkej zákolníček,
a ten jsem vám zaplatil.
Sedum let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neukrad:
jen jedinkou homoliČku,
a pro tu jsem s půdy spad.
Sedum let jsem u vás sloužil,
a nic jste mně nedali:
jen jedinkou košiličku,[1]
a tu jste mně zas vzali.
Já jsem synek zachoválej,
žádnej na mě nic neví:
jenom vaše Bětulinka,
a ta na mě nepoví.
Kdyby chtěla povědíti,
pověditi nemůže:
neb mě sama vodívala
do zahrádky na růže.
Z Hradecka. — Srov. Čel. I, 11; Kol. I, 325.
174.
Vždycky sám.
(Nápěv 470.)
A já sám, vždycky sám
svy koníčky vypucuju,
a já sám, vžycky sám
svy koníčky vyčesám;
svy koníčky vypucuju,
hezkou holku pomiluju:
a já sám, vždycky sám
svy koníčky vyčesám.
Z Prachenska.
175.
Zpomínka.
(Nápěv 655.)
Tenkrát mně bylo dobře,
když jsem koně pásávával,
tenkrát mně bylo dobře,
když jsem koně pás:
vraný koně pásávával,
hezky holky milovával;
tenkrát mně bylo dobře,
když jsem koně pás.
Z Prachenska.
176.
Pasák.
(Nápěv 469.)
Když jsem já koníčky pásával,
když jsem já koníčky pás,
chodívaly za mnou děvčata
a já si z nich dělal špás.
Z Budějovicka.
177.
Poctivost.
(Nápěv 211.)
Jak živ jsem žádnýmu
škodu neudělal,
jak živ jsem žádnýmu
voves nespas:
jen jednou pšenici
našemu myslivci,
a ten mě žaloval
na kancalář.
Z Hradecka.
- ↑ jen tu starou kamizolku, a pro tu jste plakali. Aneb: jenom vaši Bětulinku, a pro tu jste plakali.
