moje toužení,
dobré mínění:
vsecko se mi teď
v žalost promění!
škoda je tě, děvče,
že mé nebudeš,
srdce mé zarmucuješ.
Z Berounska.
c) Vzdory.
439.
Měj se dobře.
(Nápěv 129.)
Mějte se dobře v domě tom,
roste tam javorovej strom;
už mně zarostla cesta k vám,
mějte se dobře všickni tam!
Já jsem tě věrně miloval,
své srdce jsem ti věnoval:
ale tys měla v srdci klam,
měj se, má milá, dobře tam!
„Jen ty se, milej, dobře měj,
tvé srdce, komu chceš, si dej:
už z naši lásky není nic,
my svoji nebudeme víc!“
Z Bydžovska.
440.
Podvodná milá.
(Nápěv 652.)
Teče voda studená
k znejmilejší do dvorečka,
k znejmilejší do dvora.
Kdo tu vodu vyvede,
ten mou holku znejmilejší,
ten mou holku povede.
Prší voda, prší dýšť:
ty mě, holka znejmilejší,
ty mě holka ošidíš.
„Ošidila jsem jich pět:
ještě myslím, můj holečku,
ještě myslím na devět.
Ošidím-li šestého:
tebe já mám, můj holečku,
tebe já mám jistého!“
Z Prachenska.
441.
Barbora.
(Nápěv 275.)
Když jsem já šel k Táboru,
dohonil jsem Barboru:
Pojď, Baruško! pojď se mnou,
at mám cestu veselou.
„Nežli bych já s tebou šla,
radši bych dnes nedošla:
jdi si, jdi si, jdi si sám,
o vojáka já nedbám!“
Z Berounska.
442.
Určitá odpověď.
(Nápěv 616.)
Ještě se tě jednou zeptám,
mám-li, holka, přijíti k vám?
„Přijď k nám, chlapče, jednou v roce,
když je u nás o jarmarce.
O jarmarce kup střevíce —
po jarmarce nechoď více!“
Z Klatovsko.
443.
S Bohem!
(Nápěv 326.)
Jest-li tě, má milá, mrzím,
vdávej se, já tě nedržím;
vdávej ty se s pánem Bohem,
když já tobě nejsem roveň.
Z Prachenska.
