Třepati ručkama.
Matka neb chůva učíc dítě třepati nebo plácati ručkama, takto při tom říká:
Paci, peci, pacičky!
táta koupil střevíčky,
a maminka pásek
za myší vocásek.
Aneb:
a maminka metličku
na plačtivou Ančičku.
Třepám, třepám ručičky!
táta koupil botičky,
by nožičky běhaly
a ručičky třepaly.
Čundy, čundy, čundičky!
dal nám pán Bůh ručičky,
aby ručičky dělaly
a nožičky běhaly.
Paci, paci roučky!
půjdem na zaloučky,
skrze Čechy do Němec
Majdalence pro věnec.
Třepy, třepy ručičky,
dej nám pán Bůh žemličky,
po žemličkách pápy,
podělíme čápy.
Kde jsou ty čapata?
Odletěly na vrata.
Kde jsou ty vrata?
Shořely na prach.
Kde je ten prach?
Voda ho vzala.
Kde je ta voda?
Vůl ji vypil.
Kde je ten vůl?
Panna ho snědla.
Kde je ta panna?
Na krchově pochována.
Vařiti kašičku.
Chůva vezme dítě za ručičku a jezdíc mu po dlani do kolečka prstem, jako když na rendlíčku kaši míchá, při tom říká:
Vaří myška kašičku
na zeleným rendlíčku;
přijde dětí
jako smetí,
každýmu dá kouštíček,
až je prázdnej rendlíček.
Myška a pět prstů.
S počátku se dítěti prstem po dlani do kolečka jezdí; potom se vezme jeden prstíček po druhém, od palečka počnouc, jako by je počítal, a malíčkem zlehoučka se zatřepá; konečně se běží rychle dvěma prsty po ručce až pod paždíčko:
Běžela myška okolo mlejna,
ukradla tam kousek sejra:
tomu dala — tomu dala —
tomu dala — tomu dala —
jenom tomu nedala;
a ten říkal:
„Jak jsem maličkej,
tak to na tě povím!“
a běžel, běžel, běžel —
až tuhle zaloktal.
Co jsou prsty?
To je táta —
to je máma —
to je dědek —
to je bába —
to je vnouček,
malej klouček.
Co dělají prsty?
Od palečka počnouc:
Ten vaří —
ten smaží —
