Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/109

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

4.

Zámluva.

(Nápěv 676.)

Pásla husy na jeteli;
ptala se ho: „Přijdete-li? “ —
„Přijdu, přijdu, jsem ti jistej,
jen mi večeři uchystej!“

Z Prácheňska.


5.

Panny z kostela jdoucí.

(Nápěv 676.)

Ty podhajský kostelíčku,
stojíš na pěkném vršíčku.

Vycházejí panny z tebe,
jako andělíčky z nebe.

Jedna vyšla pěkná bílá,
a ta bude moje milá.

Druhá vyšla ještě hezčí,
ta bude má nejmilejší.

Třetí vyšla jako růže,
žádný jí dostat nemůže.

Já ji musím přece dostat,
kdybych tam měl mrtev zůstat.[1]

Z Berounska. — Srov- Čel. II, 27: Suš. 364; Vojc. II, 253; Žeg. P. 158.


6.

Potěcha.

(Nápěv 377.)

Slunéčko vyšlo přes hory,
má milá kouká z komory;
koukala se, dívala se,
na miláčka ohlídla se.

Ohlíží se na vše strany,
má očičky uplakany:
oči, oči, co pláčete?
jděte, raděj se vyspěte.

Kdybych věděl, moje milá,
že mě máš ze srdce ráda,
dal bych tobě dar k libosti,
na důkaz mě upřímnosti.

Dal bych ti prstýnek zlatý
na znamení lásky naší,
na něm slova vyrývany,
že jsi moje potěšení.

Z Budějovicka.


7.

Cestička.

(Nápěv 377.)

Ach cesto, cesto uzoučká!
pude-li po ní Ančička,
dám ji dláždit dlažičkama,
kudy pude nožičkama.

Slunce stojí nade mlejnem:
kde pak my se spolu sejdem ?
sejdeme se na cestičce,
tam si dáme po hubičce.

Z Budějovicka.


8.

Večerní návštěva.

(Nápěv 270.)

Když jsem já k vám chodívával,
pejsek na mne štěkávával;
já mu házel z kapsy kůrky:
pust mě, pejsku do komůrky.

Na okýnko jsem ťukával,
vaši dceru jsem volával:
vaše dcera velmi pyšná,
ani za mnou ven nevyšla.

Z Berounska. — Srov. Suš. 208.


9.

Úmysl.

(Nápěv 270)

To si, mámo, nemyslete,
že si vezmu, co vy chcete:
já si vezmu, co budu chtít,
já s tím musím do smrti být

  1. kdybych tam měl život nechat.