4.
Zámluva.
(Nápěv 676.)
Pásla husy na jeteli;
ptala se ho: „Přijdete-li? “ —
„Přijdu, přijdu, jsem ti jistej,
jen mi večeři uchystej!“
Z Prácheňska.
5.
Panny z kostela jdoucí.
(Nápěv 676.)
Ty podhajský kostelíčku,
stojíš na pěkném vršíčku.
Vycházejí panny z tebe,
jako andělíčky z nebe.
Jedna vyšla pěkná bílá,
a ta bude moje milá.
Druhá vyšla ještě hezčí,
ta bude má nejmilejší.
Třetí vyšla jako růže,
žádný jí dostat nemůže.
Já ji musím přece dostat,
kdybych tam měl mrtev zůstat.[1]
Z Berounska. — Srov- Čel. II, 27: Suš. 364; Vojc. II, 253; Žeg. P. 158.
6.
Potěcha.
(Nápěv 377.)
Slunéčko vyšlo přes hory,
má milá kouká z komory;
koukala se, dívala se,
na miláčka ohlídla se.
Ohlíží se na vše strany,
má očičky uplakany:
oči, oči, co pláčete?
jděte, raděj se vyspěte.
Kdybych věděl, moje milá,
že mě máš ze srdce ráda,
dal bych tobě dar k libosti,
na důkaz mě upřímnosti.
Dal bych ti prstýnek zlatý
na znamení lásky naší,
na něm slova vyrývany,
že jsi moje potěšení.
Z Budějovicka.
7.
Cestička.
(Nápěv 377.)
Ach cesto, cesto uzoučká!
pude-li po ní Ančička,
dám ji dláždit dlažičkama,
kudy pude nožičkama.
Slunce stojí nade mlejnem:
kde pak my se spolu sejdem ?
sejdeme se na cestičce,
tam si dáme po hubičce.
Z Budějovicka.
8.
Večerní návštěva.
(Nápěv 270.)
Když jsem já k vám chodívával,
pejsek na mne štěkávával;
já mu házel z kapsy kůrky:
pust mě, pejsku do komůrky.
Na okýnko jsem ťukával,
vaši dceru jsem volával:
vaše dcera velmi pyšná,
ani za mnou ven nevyšla.
Z Berounska. — Srov. Suš. 208.
9.
Úmysl.
(Nápěv 270)
To si, mámo, nemyslete,
že si vezmu, co vy chcete:
já si vezmu, co budu chtít,
já s tím musím do smrti být
- ↑ kdybych tam měl život nechat.