63.
Krásná zvěř.
(Nápěv 469.)
Myslivečku zelený,
co to běží ze zelí?
běží, běží srnčička,
černooká dívčička,
myslivečku, střel mně ji!
Z Bydžovska.
64.
Mysliveček.
(Nápěv 437.)
Na tý louce zelený
pasou se tam jeleni:
pase je tam mysliveček
v kamizolce zelený.
Počkej, počkej, má milá!
zastřelím ti jelena:
aby se ti zalíbila
kamizolka zelená.
Co, děvčátka, pravíte,
jak to sobě myslíte:
zdali radši kamizolku,
neb myslivce vidíte?
„Ne tak, ne tak, myslivče!
však to nejde od srdce:
ne tak ráda kamizolku,
jako ráda myslivce!“
Z Prachenska. — Srov. Čel. I, S l; Kol. I, 343.
65.
Zastřelená srnka
(Nápěv 797.)
V zeleném háječku
hory pukají;
zelení myslivci
dobře se mají:
uhlídají srnku z rána,
padne střelná k srdci rána,
nožky klesají.
Z Plzenska.
66.
Jelen.
(Nápěv 683.)
U Hosína je
louka zelená,
zabil mysliveček
na ní jelena,
hupa, hupa, hupa!
na ní jelena, hup!
Z Budějovicka. — Při slově „hup“ a „hupa“ dupají.
67.
Zamilovaný srnec.
(Nápěv 551.)
Přes les, přes háj,
přes votavičku
honil srnec
mladou srnčičku;
hezká se mu zdála,
že se na něj smála:
Pojd sem, pojď blíž,
dám ti hubička!
Z Berounska.
68.
Zajíček.
(Nápěv 769.)
Zajíček běží
po silnici,
myslivec číhá
za pšenicí:
„Počkej, zajíčku!
já ti dám ránu,
až se ti hlavička
uhne na stranu.“
Z Prachenska.
Zajíček běží
po pšenici,
myslivec za ním
přes silnici:
„Počkej ty zajíčku,
já ti dám ránu,
až se ti ocásek
uhne na stranu!“
Z Budějovicka.