Stránka:E. T. Seton - Prerijní vlk, přítel malého Jima.pdf/44

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

se nezdvihá, uložil se zase, olizoval své tlapy a prsa a zavrčel několikrát tiše, jako ve vzpomínce na právě zažité dobrodružství.

Hulda už viděla dosti. Nebylo žádné pochybnosti, hostinský měl pravdu, a obávaný lišák z Monsaldale ležel před ní. Pozdvihla se, pohlédla Wullymu do očí a zvolala: „Wully! Wully! Tedy je to přece pravda? Ty hrozný zločinče!“

Její hlas zachvěl se tichou prostorou a Wully ustrnul, jako bleskem zasažen. Vrhl zoufalý pohled na zavřené okno, oči se mu blýštily, hříva se mu zježila, schoulil se však pod jejím upřeným pohledem a plazil se po zemi k ní, jakoby chtěl prositi o milost. Pomalu lezl blíž a blíže, jakoby chtěl jel nohy lízati, až byl těsně před ní, pak, se zuřivostí tygra, aniž by vydal jediného zvuku, skočil jí na krk.

Útok byl pro děvče neočekávaný, přece však ještě v čas vztáhla ruku a dlouhé bílé zuby Wullyho zaryly se do jejího masa a zaskřípěly na kosti.

„Pomoc! Pomoc! Otče! Otče!“ křičela. Wully byl lehkým břemenem a na okamžik ho setřásla, ale jeho úmysl byl zcela patrný, boj započal, šlo o život jeho nebo její.