Tom se rozhorlil nad tímto hrozným spiknutím proti dobré pověsti a životu Wullyho. Hostinský a jeho přívrženci se na konec také dopálili a bylo štěstím, že vystoupla z domu Hulda a je ukonejšila.
„Otče,“ pravila, „dnes v noci budu schválně spát v kuchyni. Bude-li se Wully pokoušet odplížiti se ven, zpozoruji to, a zůstane-li u mne pokojně a ovce přece budou podáveny, máme důkaz o nevině Wullyho.“
Hulda lehla si z večera v kuchyni na lavici a Wully spal jako obyčejně pod: stolem. Uplynulo několik hodin a pes stal se nepokojným, povaloval se na svém lůžku, vstal, protáhl se, pozoroval Huldu a zase ulehl. Asi ve dvě hodiny zdálo se, že nemůže více odolati jakémusi vnitřnímu pudu, zdvihl se tiše, pohlédl na nízké okno a potom na zdánlivě spící děvče. Hulda ležela tiše a dýchala klidně jako ve spánku. Wully zvolna k ní přistoupil, funěl jí přímo do obličeje, ale nepohnula se. Lízal jí opatrně tvář a pozoroval potom se vzpřímenýma špičatýma ušima a hlavou na stranu nakloněnou její nehybný obličej, ale zdálo se, že klidně spí. Pes běžel k oknu, vyskočil neslyšně na stůl, vstrčil nos pod okenní: rám a zdvihl okno tak vysoko, co by otvorem mohl
