ního majitele svěřenců Wullyho. Když teď tento muž Robinovi poručil, aby hnal stádo denními pochody na tržiště, týkalo se to Wullyho ze všech tří set sedmdesátišesti bytostí, o nichž tu byla řeč, nejvíce.
Cesta několikadenní byla proň velevýznamná. Na řece byly ovce vehnány na prám a na druhém břehu v zakouřeném městě vysazeny. Vysoké komíny tovární ohlašovaly začátek denní práce a halily město v těžkou mlhu a v olověná oblaka kouře, zatemňující slunce a jako bouřlivé mraky visící nad městem. Ovce se domnívaly, že se blíží neobyčejně zlá bouře, rozčílily se a hnaly se na zlost svým strážcům třemi sty sedmdesáti rozličnými směry městem.
To bylo pro slabého ducha Robinova příliš. Hodnou chvíli hleděl tupě na ovce a potom nařídil: „Wully, přižeň je!“ Po této námaze sedl si na zem, zapálil svou dýmku a jal se plésti nedodělanou punčochu.
Robinův hlas byl pro Wullyho hlasem boha. Proto rozběhl se třemi sty sedmdesáti čtyřmi rozličnými směry a sehnal po dlouhé námaze všech tři sta čtyřiasedmdesát uprchlíků na přívoz k Robinovi, jenž beze všeho zájmu přihlížel k práci psově.
