nímu. Šel po stopě podél východního břehu a zpozoroval, že její původce šel zvolna, kdykoli psi šli zvolna, a že běžel, jakmile běželi oni. Pak se obrátil ke správci a řekl: „Velký vlk — po celý čas běžel za sáněmi.“
Nyní následovali po stopě, kde vedla napříč k západnímu břehu. Tři kilometry nad lesem přerušil vlk svůj klus a vrátil se zpět ke stopě saní, sledoval ji několik metrů, načež se zase obrátil k západnímu břehu.
„Zde Pavel něco upustil; vlk přišel a očichával to; nyní poznává, že je to napilý Pavel, jenž ho poranil na hlavě.“
Kilometr cesty běžela stopa utíkajícího vlka za sáněmi; za to zmizela nyní stopa muže, jenž asi vyskočil na saně a začal nevázaně práskat do psů. Zde přeřezal provazy, proto jsou balíky roztroušeny po ledě. Hle, jak psi pod bičem vyskočili. Tady leží nůž poháněče ve sněhu. Bezpochyby jej upustil, jak se ohnal po vlkovi. A zde — co to? Stopa vlčí mizí, ale koleje saní jdou dále. Vlk tedy vyskočil na sáně. Psi, plni hrůzy, letěli ještě rychleji, ale na saních za nimi událo se něco hrozného. V okamžiku byl boj u konce; oba se kutálejí se saní a vlčí stopa objevuje se opět na východní straně a mizí pak v lesích. Sáně letí
