Rychle se běželo po zamrzlé ploše dolů po řece. Rychle, ale s nechutí táhli velcí psi sáně po ledu, když práskal dlouhým bičem a křičel. Spěšně letěli kolem lovcovy chýže a Pavel, běžící s bičem v pravici za sáněmi, kynul rukou Ninettě, stojící přede dveřmi. Za okamžik zmizely sáně s urputnými psy a napilým poháněčem v nejbližším ohybu — a to bylo naposled, co kdy houslista byl viděn.
Téhož večera vrátili se chundelatí tažní psi pojednou domů. Byli potřísněni zmrzlou krví, bylo na nich viděti všelijaké rány. Ale ku podivu neměli jindy tak hltaví psi žádné chuti k jídlu.
Lidé vydali se po stopách saní a nalezli balíky bez porušení na ledu ležící. Kusy saní byly na kilometr daleko po ledu roztroušeny a nedaleko balíků nalezeny byly cáry ze šatů houslistových. Bylo zcela jasno, že psi svého pána usmrtili a sežrali.
Správce se hrozně rozlobil pro událost, která byla s to připraviti jej o jeho psy. Nechtěl věřit, co mu bylo zvěstováno, a sám se vypravil, aby se dopátral pravdy. Starý lovec měl jíti s ním. A když byli ještě pět kilometrů vzdálení od osudného místa, ukázal lovec prstem na velmi velkou stopu vedoucí od západního břehu řeky k východ-
