více než jednoho v noci se vracejícího opilce se světa sprovodil.
To byl tedy vlk z Winnipegu, kterého jsem za oné zimní jízdy na své vlastní oči spatřil. Přál jsem si tenkrát, abych mu mohl pomoci, domnívaje se, že jeho postavení je proti přesile beznadějné; ale to jsem později už nemyslel. Jak boj dopadl, nebylo mi dopřáno viděti, ale vím, že vlk později často ještě byl spatřen, mnozí ze psů však nikoli.
Tak vedl nejpodivnější život, jaký kdy jen vlk vedl. Vzdálen lesa a prerie dával přednost odvážlivému žití v městě, kde každého týdne nejméně jedenkrát se ocitl v nebezpečí života, každodenně nějaký opovážlivý skutek provedl a častokráte bylo mu možno se zachrániti jen rychlým vklouznutím pod prkennou ohradu na křižovatkách chodníků. Pln nenávisti proti lidem a pln pohrdání ke psům šel za svým denním úkolem a udržoval zástupy hlídacích psů v uctivé vzdálenosti, nebo je zakousl, přistihl-li je po jednom, po dvou nebo po třech; opilcům věšel se na paty, mužům s puškami se vyhýbal, naučil se znáti železa a i jed — jakým způsobem, nedovedl bych říci, ale jistě naučil se jej znáti, neboť chodil tolikrát a tolikrát kolem něho, aniž by si ho povšiml.
