Stránka:E. T. Seton - Prerijní vlk, přítel malého Jima.pdf/12

Brzo na to opatřil také cizinec, aby dokázal pravdivost svých slov, dva skvostné psy, bílého a strakatého s černými skvrnami a podivným bílým okem, jež mu dodávalo zvláštního vzezření. Každý z těchto tvorů vážil téměř dvě stě liber. Svaly měli jako tygři, a všichni rádi věřili cizinci, když vykládal, že tito dva sami pustí se do největšího vlka. Způsob jich lovu popsal takto: „Vám netřeba ničeho více učiniti, nežli jim ukázat stopu, a třebas by byla již den stará, sledují ji bez prodlení a nedají se žádným způsobem od ní odvrátit. V krátké době vypátrají vlka, byť by se snažil sebe více stopu zmásti a skrýti. Pak mu jdou na kožich; chce jim upláchnout, ale strakatý popadne ho v slabině a mrští jím takhle“ — vyprávěč hodil kousek chleba do vzduchu — „a dříve než dopadne na zem, už ho drží bílý za hlavu a druhý za ocas a roztrhnou ho vejpůl — hleďte, takhle!“

To neznělo špatně a všichni hořeli již touhou po tom, aby se to zkusilo. Brzo uspořádána honba;