Tato stránka byla zkontrolována
„Otče! Otče!“ znělo nočním tichem, když žlutá šelma s úmyslem ji usmrtit, prokousla a drásala ruce, které ji tak často krmily.
Marně snažila se mu ubrániti, již již chvátil ji za krk, kdyby nebyl přikvapil v pravý okamžik otec.
Wully skočil přímo na něj bez hlesu jako dříve a kousal a drásal ho, až smrtící rána sekerou učinila jej k boji neschopným. Druhý rozmach srazil jej s roztříštěnou lebkou před krb, kde tak dlouho hospodařil s Tomem ctěn a vážen — a Wully, chytrý, statečný, věrný a — zrádný Wully zhluboka vydechl, napjal se a zůstal ležeti tiše navždy.
