Stránka:Dvořák, Rudolf - Kniha Rút.pdf/9

by dal jim chléb. I vyšla ze sídla,
v němž bydlela, s ní obě nevěsty,
šly cestou navrátit se v Júdskou zem.
A děla Noëmi k svým nevěstám:
»Vy jděte, vraťte každá do domu
se matky své; Bůh budiž milostiv
vám, jak i vy jste byly k mrtvým těm
a ke mně; Bůh dejž klidu dojíti
vám jedné každé v domě mužově,«
a políbila jich; tu ony svůj
hlas pozdvihše se daly do pláče
a pravily jí: »S tebou vrátíme
se k lidu tvému.« Řekla Noëmi:
»Jen vraťte se, mé dcery, proč byste
šly se mnou; zda snad ještě syny mám
v svém lůně, by se stali, muži vám?
Jen vraťte se, mé dcery, jděte, neb
jsem stará již se státi mužovou.
Leč bych i řekla: chovám naději,
neb v této noci stavši mužovou
se, syny zrodila jsem, chcete si
snad počkat na ně, až by dorostli?
Zda pro ně chcete vy se uzavřít
a mužů nepojmout? Ne, dcery mé —
Mně pro vás bolestno jest velice,
že vyšla na mne ruka Jahvova.«
Tu ony hlasu svého pozdvihly
a na novo se daly do pláče.