Stránka:Dvořák, Rudolf - Kniha Rút.pdf/18

pak šel si lehnout stohu na pokraj.
Tu vešla zticha Rút a odkryvši
mu místo u nohou tam ulehla.
A bylo s půlnoci, když procit’ muž
a nahnul se a ejhle u nohou
mu žena ležela. Děl: »Kdo jsi ty?«
A pravila: »Já Rút jsem, služka tvá;
rozestři křídla nade služkou svou,
neb góël jsi ty.« Bóaz odvětil:
»Jehóvá žehnej tobě, dcero má,
neb lepší učinila’s lásku svou
poslední nad první, že za mládci
jsi nešla chudými ni s bohatstvím.
Teď, dcero má, nic neboj se. Vše, co
díš, učiním ti; víť lid veškerý
můj v bráně, že jsi žena statečná.
Leč třeba pravda, že jsem góël já,
tož jest zde přece góël bližší mne.
Teď přes noc odpočiň si, z rána pak,
když pojme on tě právem góële,
je dobře, nechať pojme; pakli však
by neměl chuti tebe pojmouti,
tož pojmu já tě, živtě Jehóvá!
Teď však si lehni (a spi) do rána.«
I uložila se mu u nohou
a spala do rána; pak vstala prv,
než mohl člověk druha rozeznat.
Neb pravil (Bóaz): »Nemá známo být,