7. Jiří Handl odr. 1597 do r. 1610. Vydával spisy z oboru školského a církevního, básnické pokusy, snesení zemského sněmu, vůbec příležitostná díla ve smyslu katolickém i luterském. Než že uveřejňoval také spisy akatolické, dalo biskupu olomouckému, kardinálu Františkovi z Dietrichšteina, příčinu, že učinil, odvolávaje se k na Rudolfův rozkaz z r. 1580, žalobu r. 1610 u olomoucké městské rady na oba knihtiskaře, Jiřího Handla a Jana Milichthalera, že tiskli a rozšiřovali evangelické pohřební řeči, latinské básně a písně. Obžalovaní dovozovali však na své ospravedlnění, že k jejich žádosti stavové k tomu svolili, aby i katolické i luterské spisy vydávali. A právě sklad knih dvojího druhu dodával Handlově tiskárně takové stálosti, že po 26 let nad ostatní v Olomouci vynikala. Po Jiřího smrti r. 1616 měla ji jeho vdova Barbora, potom l. 1617 dědicové a pak od r. 1617 do r. 1623 syn jeho Matěj Handl v držení. S firmou Handlovou závodili:
8. Pavel Šram z Budišova na Moravě od roku 1612 do r. 1621 a
9. Krištof Kuč od r. 1614—1620. Pod záštitou stavů z většiny akatolických udrželi se tito dva knihtiskaři až do toho času, když po bitvě bělohorské socialní poměry na Moravě docela v jiné zabočily koleje. Tiskopisy z olomouckých dílen od r. 1536—1021 kdyby náležitě sestaveny byly, jaké světlo rozestřely by po velké části kulturních dějin moravských! Mohli bychom z doby té 147 čísel přivoditi, bohužel jsou však v knihovnách po celé Evropě právě tak rozptýleny, jako tiskopisy prostějovské.
Prostějov.
Již svrchu jsme se zmínili, že r. 1527 byla v Prostějově soukromá tiskárna, z které nám jediná toliko kniha známa jest. Jako před 6 lety v Olomouci, tak po 16 letech, totiž r. 1548 též i v Prostějově zařízen pod touž firmou Jana Olivetského závod tiskařský, kterémuž pánové statku prostějovského, mocný rod Pernšteinů, svou přízní a ochranou nakloněni byli. Ježto Pernšteinové k Jednotě bratrské se přiznávali, v kteréž krásná vlastnosť vzájemné pomoci pravidlem byla; tudíž i jejich přispěním povznesla se prostějovská tiskárna za krátký čas tak znamenitě, že pražská kapitola stoličného chrámu císaři Ferdinandovi žalobu podala, aby proti tomuto závodu svou mocí zakročil. Neboť odtud vycházelo nejvíce akatolických knih a jimi zaplavovány Morava i Čechy. Touto stížností ale katolíci a utrakvisté, jsouce přece tehdáž u velké většině, dali jen svou nedostatečnost na jevo, že nedovedli závoditi s malým zástupem li-
