Stránka:Dudík, Beda - Dějiny knihtiskařství na Moravě od vzniku jeho až do roku 1621.pdf/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Mně neznámé brněnské prvotisky:

  1. Brant Sebastian: Expositio omnium titulorum juris civilis et canonici 1488 (později často vydáno). (Není ve dvorské knihovně vídenské).
  2. Clement von Gratz: Von allen padem dye von natur hayss sind. 1495. (Schází ve víd. dvor. knih.).

Rozumí se samo sebou, že těchto 10 uvedených prvotisků k typografickým přináleží vzácnostem.

Olomouc.

První dílo, na kteréž Preinlein a sice týmiž literami, kterými byla Agenda v Brně r. 1486 vytištěna, v Olomouci náklad vedl, jest „Planctus ruinae ecelesie“ v 119 složkách, latinsky a německy rýmovaných, a pak satyra: „Ouestio fabulosa recitata per magistrum Johannem Schram ex Dachow“ (z Tachova v Čechách). Obě díla vyšla během r. 1499. Avšak že r. 1500 Konrad Baumgarten se v Olomouci co knihtiskař objevuje, lze z toho souditi, že téhož roku mistr Preinlein město to opustil. Baumgarten založil roku 1489 ve Vratislavi prvou tiskárnu, jsa, jak se podobá, původem z Virtemberska. Bohužel zůstal jen až do roku 1502 v Olomouci zaměstnávaje se potom ve Vratislavi, pak r. 1506 ve Frankfurtě nad Odrou a posléze r. 1514 v Lipsku. Patrno, že on, jako obadva jeho předchůdcové v Brně a Olomouci, přináležel k tak zvaným kočovným knihtiskařům, jenž pouze tam svůj lis sestavili, kde práci nalezali, ubírajíce se opět odtud nemajíce ničeho více na práci.

Z obsahu čtyř děl, vydaných Baumgartenem mezi l. 1500 a 1502 v Olomouci, vysvítá, že církev olomoucká octla se v tuhém zápasu s bludy pikhartskými, jejichž šíření ani úsilí Turzovo ani působení dominikána Jindřicha Institoris, od r. 1484 generalního inkvisitora, poslaného za tou příčinou roku 1499 na Moravu, zastaviti nemohlo.

O biskupu Turzovi (1497—1540) jde chvála, že za něho humanistická vybroušenost na Moravě nejvyššího stupně dostoupila a že sídlo jeho stalo se v krátce daleko široko proslulým středištěm učenosti i učencův. Olomoučtí kanovníci Bohuslav z Lobkovic a na Hasišteině, Augustin Kaesenbrot a Ondřej Ctibor, tajný písař krále Vladislava, Jan Šlechta ze Všehrd, Krištof z Veitmile, syn výtečného Beneše z Veitmile, jakož i jiní nalezali u biskupa pomoc a povzbuzení.

Proti náboženským novotářům, ku kterýmž té doby nejedna rodina šlechtická, před nedávnem ještě katolická, se přidružila, jal se biskup i tisku jakožto mocné zbraně užívati, zejmena proti nej-