vus zvaný. S Michalem z Mnichova tisknul r. 1474 v Janově první knihu, „Summa Pisanella“, a v letech 1475—1490 proslul v Neapoli celou řadou výtečných svých prací. „Život Krista Pána“, jenž se pokládá za nejstarší v portugalském jazyku sepsané dílo, bylo u Valentina z Moravy, Valentinus Moravus, a u Mikuláše ze Saska 1495 v Lisaboně vydáno. Rovněž není neznámo, že učený Moravan Martin z Tišňova v Kutné Hoře r. 1489 českou bibli tiskl. A jako tito mistři, tak i mnozí jiní v knihtiskařském umění sběhlí Moravané zaměstnávání byli té doby nade vši pochybnost v cizích dílnách.
Nebylo tedy třeba Moravě stěžovati si na nedostatek, ano ona mohla nadbytek svých sil ještě jiným propůjčovati krajinám ; a přece po dlouhá léta zanikly knihtiskařské závody i v Brně i v Olomouci. Po našem zdání nutno příčinu tohoto zjevu hledati v náboženských novotách, jež od r. 1503 na Moravě tou měrou se rozmohly, že i král sám svou mocí jim v cestu vkročiti musil. V letech 1501, 1508, 1508 vydány jsou rozkazy na vyhoštění zvláště Pikhartů[red 1] ze země; avšak nadarmo, neboť právě ti nejmocnější rodové moravští byli jim na ochranu. Novotáři vzrostli na konec v takový počet, že z nich a nikoliv z katolíků vlastní obyvatelstvo na Moravě se skládalo.
Známo nám, že tiskárna brněnská a olomoucká v první řadě katolicismu sloužily, na počátku positivně, později jako olomoucká již jen negativně. Tato konečně akatolickým tiskárnám ustoupiti musila, nemajíc více pro spisy své polemické s dostatek čtenářstva. Rozcházení se akatolíků v různé strany bylo pak příčinou, že vůdcové jejich usilovali o zjednání sobě veřejných organů pro své náboženské náhledy, aby tak působíce jimi na lid, získali pro nauky své četné vyznavače; a jako za doby naší politické strany za příčinou šíření svých zásad časopisy zakládají a skupují, rovněž tak zřizovaly náboženské sekty v 16. století tiskárny, aby spisy z nich vycházejícími šířily svá učení. Proto také, aby působily na lid, vydávaly akatolické tiskárny spisy v mluvě lidu, kdežto katolický tisk výhradně vydáváním knih latinských se zanášel. Každý téměř vynikající vůdce některé sekty měl tehda svou tiskárnu. Tak Leonhard z Lichtenšteina, hlava německých Novokřtěnců, měl tiskárnu v Mikulově, Jan Dubčanský ze Zdenína a na Habrovanech pro sektu Habrovanských v Lulči („in monte liliorum“), Vácslav Meziřický z Lomnice pro mírné české Bratry v Náměšti, pánové z Boskovic a na Pernšteině pro Pikharty v Prostějově, Helena z Berků, rozená Mezřická z Lomnice, pro přísné Luterány ve Velkém Meziříčí, Jan z Žerotína pro české Bratry na začátku v Evančicích („in insula
