25. Kc6 26. Kd7 27. Ke8 28. Dh4 29. Kd4 30. Vd5 31. Sg8. A) 3. — g1D 4. Ve2 5. Sb3 6. Dc3 7. Sc2 8. Sa4 9. Vb2 10. Vc2 11. Vc1 12. Db2. B) 3. — g1S 4. Vf1 5. Jb3 6. De4 7. Vf3 8. Dc6 9. Sc4 (Kc3!) 10. Dd5 11. De4 (Kc3) 12. Dd4 13. Db2 14. Db1 15. Ka2 16. Jc5 (Kd2!) 17. Je4 (Ke1!) 18. Vf5 19. Vb1 20. Ka1 21. Db3 22. Dg3 23. Vb1. C) — 3. g1J 4. Dc3 5. Kb2 (Jh3) 6. Df3 7. Ve2 8. Vh2 9. Dh1 10. Ja1 11. Kc2 12. Sc4 13. De4 14. Jc3 15. Dc3 16. Kd3 17. Ke4 18. Kf3 19. Je4 20. Kg2 21. Sh3 22. Kh1 23. Dd3 24. Dd2 25. Jg3 a) 5. — Je2 6. Sb3 7. Vh2 8. Sc4 9. Kc2 10. Ja2 11. Jc3 12. Sb5 13. Kd3 14. Ke4. b) 5. — Jf3 6. Vf1 7. Da3 8. Vf2 9. Sg4 10. Ka1 11. Jf4 12. De3 13. Dc5 14. Jg2 15. Db4 16. Da3 17. Jf4 18. Jd3 19. Jc5 20. De3 21. De4 22. Vc2 23. Va2 24. De2 25. Dd2 26. Jb3 — Samomat připouští také obejití intence autorovy v 31. a 28. tazích.
Bílý hlásí mat, aniž by táhl.
242. Z postavení nutno dovoditi poslední tah černého. Zřejmo, Že nemohl to býti tah pěšci, ani věží, jezdcem, střelcem ani králem. Jest tedy uvážiti, zda černý tahem b2—b1 jezdce si neudělal; pěsec ten ovšem by pocházel z g7. Z pěšců b7 a d7 patrno, že Sc8 vzat byl bílou figurou a Sg8 proměnou pěšce h7 povstati musil: proměna ta nastala, jak z posice jasně vychází (g2!!), teprve vzetím bílých kamenů na čáře g a f. Připočte-li se k tomu braní pěšce z g7—b2 (pětkrát) a e7—a3 (čtyřikrát). bylo by musilo bílému zbýti toliko 5 kamenů a jest i možnost b2—b1J vyloučena. — Zbývá tedy jediné: černý učinil rochádu jsa v šachu (b. g7×f8V†). Rocháda taková není však dovolena a černý musí tudíž tah svůj vzíti zpět, načež bílý arci netáhna mat ohlásí.
Končící hra.
243. 1. e6† Kg6: 2. e7+ Kf7 Ve6 Ke8! 4. Kd6 Vf7! 5. Vh6 Ve7: 6. Vh8† Kf7 7. Vh7+ Kf6 8. Ve7: Kf5 9.Vb7: 10. Kc6 d3 11. Kcb Ke4 12. Kc4 d2 13. Vd7 Ke3 14. Kc3 a vyhraje:
