Stránka:Divadelní Biblioteka, sv. 54.pdf/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Dor. Ba, podle jeho moudrých kázání
je zločinem již poubé usmání,
onť kárá nejčistší i srdce vzdech.

Pern. Leč spravedliv je přec ve věcech všech.
Což nechápete, že ten bohumil
by rád vás všecky k spáse přemluvil
a k cnosti jen? Jej ctít a milovat
měl by vás otcův příklad vzbuzovat.

Lud. Ne, babičko, bych toho já rád měl,
nemůž’ mne ani otec přinutit,
a kdybych zdánlivě i chtěl
jen slovo k jeho chvále vykutit,
studem bych za lež tu se pozarděl.
Známť všecky spády toho pokrytce,
a pakliže mne hodně rozzlobí,
pak před celým to světem jednou zví,
jak cnosti jeho ctím já velice.

Dor. Ba věru je to úkaz smutný dost,
že sem se vedral onen drzý host
a ve vaší se přízni usadil.
Vždyť nemėl ani kusa kabátu,
a teď nadělá takých cirátů,
jak by již pánem v celém domě byl.

Pern. Vy nestydatci strašní! Věrte mi,
má duše cítí to a dobře ví,
že jinak by ten dům váš vyhlížel,
kdyby v něm svatý muž ten vládnout směl.

Dor. Ten svatý muž! Ba v skutku by to byl,
kdyby jen hřích a šalbu odhodil.

Pern. Ó rouhači! že vám čte levity,
chováte hněv mu v srdci ukrytý.
Onť vaší spáse jen se věnuje,
poněvadž cnost nadevše miluje.

Dor. A proto nechce také svatý ten,
by k nám byl někdo cizí uveden?