Pern. Hle ovčička zas jedna z těch,
jež by nás brekem přemluviti chtěly,
kdybychom to už dávno nevěděli,
že tiché vody nejvíc lámou břeh.
Elmira. Ale matinko - šetřte přece dech!
Pern. Vy, paní dcero, měla byste víc
s příkladem dobrým jiným chodit vstříc,
jak první moje dcera činila.
Dej jí Bůh nebe! Mělať ráda nás,
spořila, nedbala na šat ni kvas;
vy pak byste se stále fintila,
chodíte jako náká kněžna již!
Odpusťte, leč to na srdci mi tíž!
nebť žena, která muži jen chce žít,
nemusí v kmentu se ni v zlatě skvít.
Cleant. Považte, paní, jen —
Pern. Ó dost již, dost;
lidé sic chválí vaši učenost
a rozum (od srdce vám toho přeji),
nebť lidé ve všem rádi přehánějí —
leč kdybyste mým zetěm, pane, byl,
přes práh byste mi víc sem nevkročil.
Světácké svoje zásady a zvyky
měl byste krýt před svými učeníky.
Vidíte, že se mluvit nebojím
a ráda, co mne tíží, vypovím.
Lud. Ba ovšem, váš Tartufe —
Pern. To bohabojný muž,
jemuž každý svou spásu svěřit můž’.
Hluboko raní mne to do srdce,
když hlupec, jako ty, jej tupit chce.
Lud. A máme trpět, by ten pokrytec
nás dospělé mistroval věčně přec?
Nemáme žádné dojít radosti,
když se nezlíbí jeho milosti?
