Tar. (pro sebe). Hrome!
Důst. (k Orgonovi). Peníze vám se vydají.
To mění vše. Prozatím potají
jste, pane Tartufe, mým vězněm vy.
Tar. Jakže? což není mi váš rozkaz znám?
Od něho odchýlit se nelze vám.
Důst. (s opovržením). Od vás se budu kázni učiti!
Hej, stráže sem!
(Stráž se objeví.)
Ten pán buď odveden;
čekejte venku pak s ním chvíli jen.
Tar. Já bych —
Důst. Ticho! Pak můžeš mluviti
Tar. (jejž odvádějí).
U čerta! Bůh pomstí mou nevinnost!
Elmira. Co sen, co div jeví se skutečnost,
že tak se šťastně všecko zvrátilo.
Cleant. A vítězství se k pravdě vrátilo.
Důst. To nyní já vám nejlíp vysvětlím.
Tartufe již dávno u ministra byl
v řadě podezřelých ne posledním.
Orgon. Však mezi námi — co by zasloužil?
Dor. (s posměchem- k Pernelle-ové).
Jen aby nebyl příliš potrestán!
Pern. Příliš? Ten chlap by měl být kolem rván!
Důst. Již pevně máme jej a výslechem
i důkazy vše k cíli dovedem.
Víc nikdy vás již zlobit nebude. (Poroučí se.)
Lud. Do smrti nejmíň si tam pobude!
Orgon (k Pernelle-ové).
My staří můžem si to k srdci vzít,
že svatouškům vždy máme z cesty jít.
(Opona spadne.)
