Stránka:Divadelní Biblioteka, sv. 54.pdf/55

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Cleant. Tu skáčete, můj dobrý příteli,
z extremu jednoho k druhému zas,
od vařicí k ledové koupeli;
střední neznáte cestu ani čas.
Že jeden pokrytec vás oklamal,
mníte, že svět je samý Belial.
Teď blud jste poznal, v němž jste vězel dřív,
a ve větším zas chcete býti živ.
Je to na radu dbát? se polepšit?

Lud. (vstoupí). Zdaž pravda, otče, o čem mluví lid?
Tartufe, ten zlosyn nepřekonaný,
pojednou prý co zrádce prohnaný
vlastními zbraněmi chce vás teď bít?

Orgon. Věc pravda jest! To za svou lásku mám!

Lud. Nebojte se, já hned ho vyhledám.
a nos i uši jemu uřezám!
jeť povinnost to veždy synova,
by ztrestal nepřítele otcova
a jemu zcela zkrátka zlomil vaz!

Cleant. Hle, druhý ztřeštěnec! Aj, prosím vás,
mou radu slyšte a se mírněte;
věc nejlepší zkazí hněv dítěte.
Nám třeba na jiné tu cesty dbát,
ne lichým křikem pomstu přísahat.

Výstup 2.

Pernelle-ovå. Elmira. Marie. Dorina. Předešli. Potom Loyal.

Pern. Co to? Strašné tu věci kolují!

Orgon. Žel — vlastním očím mým se zjevují!
Zlosyn, jemuž jsem dobré činil jen,
hrozí mi zkázou všecek rozvzteklen,
chce zoufalstvím mne, bídou usmrtit.