Dor. Teď ta zas! Stůjte přec! (Opustí Valèra a drží Marii.)
Marie Nač zde ten pán?
Dor. Toť k zbláznění! nesmysl s obou stran!
Val. Ta svéhlavost mne v peklo zažene!
Dor. Teď ten zas uteče! — Hej, slyšte mne! (Drží oba.)
Marie. Co jenom chceš?
Val. Co žádáš ode mne?
Dor. Teď především se smiřte vespolek!
Val. Vždyť nechce!
Marie. On by k jiným rád utek’!
Dor. (směje se). Toť samá lež!
Marie. Myslíš?
Dor. Teď však jen dál!
Kdyby náš pán nás takto uhlídal —
Marie. Pro Bůh, to nesmí být!
Dor. Nuž ruce sem!
Marie. A proč?
Dor. Jen sem! A vy!
Val. Co v plánu tvém?
Dor. (táhne jej k sobě). Jen blíže, drazí moji.
(Složí jich ruce.) Tak —
a k sobě hezky obraceti zrak!
Není v světě lidí tak bláhových
jak ti, co vězí v poutech Milkových.
Val. (dívaje se stranou po Marii).
Tak těžko vám se na mne podívat!
Marie (přes moc k němu se obrátí).
Zaslouží toho, kdo tak nevděčen?
Dor. Jenom ne zase znovu začínat!
Teď třeba jednati!
Val. Ó poraď jen —
Marie. Řekni, co činit mám —
Dor. Teď nutno jest,
líčenou tváří pána s cesty svést.
