Stránka:Divadelní Biblioteka, sv. 54.pdf/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Dor. A tím chlubí se muž ten přesvatý?
Vsadím se, že to pouhá lež a klam,
již pokrytec ten sobě vymyslil,
by snadněji se dostal k srdci vám.
Ten zbožný chuďas v skrytosti jen žil,
a přesvědčen, že země poklady
i krásy lesk jsou pekel úklady,
kdykoliv může, o nich mluví jen
jako by ošklivostí naplněn;
v srdci však zcela jinak vypadá,
jež licoměrně světu skrývat zná. —
Však vím, že nerad slýchá to můj pán,
když Tartufe jeho má být pokárán;
nuž, chci jen o slečince mluviti.
Zdaž není hřích to děcka zabití?
Dřív schválit co si sama zvolila
a dovolit, by s tím se spojila,
pojednou však zas nazpět slovo brát
a s blbým lhářem k oltáři ji hnát? —
Považte sám, co z toho pochází,
co sňatek z donucení sprovází:
že ženy muže pak nenávidí
a podvádět je nic se nestydí;
že vina pak před Bohem, před světem
lpí na původci sňatku prokletém!
Pak ale pozdě již se z hříchu kát
a nad neštěstím dítek naříkat.

Orgon. Ovšem, od tebe já se přiučím,
co s dítkem svým dělati mám a smím.

Dor. Věřte, že kdyby můj to úkol byl,
jistě by každý cit můj velebil.

Orgon (k Marii). Dítě, slyš mne, ne tuto všetečnou.
Valèrovi já slib dal sic; však teď,
že hráč jest zprávu o něm slyším zlou;
on prý již z mládí pustý život ved,
v kostele není v týdnu k spatření!