vala se. Věřil tomu snad po dobu dvou minut, než přišli na konec bažiny. A zde se ozvalo náhlé zafunění — praskot kapradí — nemotorný pohyb ohromného těla bahnem, sahajícím po kolena, a obrovský los, čtyřikrát tak veliký jako Noozak, vyrazil v živém útěku. Neewovi div oči nevystoupily z důlků. A přece Noozak si toho ani nepovšimla!
Tehdy skrčil Neewa svůj drobný nosík a zavrčel, právě tak jako vrčel nad ušima a srstí Noozak a na klestí, jež tahal po černé jeskyni. Slavné pochopení mu vzešlo. Mohl vrčeti na vše, nač jen chtěl, nezáleželo na tom, jak to bylo veliké. Neboť všechno prchalo před jeho matkou Noozak.
Po celý tento první slavný den Neewa objevoval věci a každou hodinu se mu víc a více vštěpovalo přesvědčení, že jeho matka je nepopíranou vládkyní celého tohoto nového, sluncem ozářeného panství.
Noozak byla pečlivá, stará medvědí matka, jež odchovala svou dobou patnáct nebo osmnáct rodin, a cestovala velmi málo tohoto prvního dne, aby se útlé nohy Neewovy trochu otužily. Sotva opustili bažinu, vyjma že zašli do blízké skupiny stromů, kde Noozak použila svých drápů, aby rozdrásala smrk, tak aby se dostali k šťavnaté a mazlavé hmotě hned pod korou. Neewa měl tento zákusek rád po hostině z kořínků a cibulí a pokoušel se rozdrásati strom na svůj vlastní vrub. V poledne byla Noozak najedlá tolik, až se jí nadmuly boky, a Neewa sám — mezi mlékem své matky a mnoha ždibci jiných věcí — vypadal jako přeplněný lusk. Vybravši
