potravinový pytel. Pak vysypal Neewu na zemi a poustoupil. V onu hodinu byl Neewa ochoten přijmouti příměří, pokud se týkalo Challonera. Ale nebyl to Challoner, jejž jeho zpola oslepené oči spatřily nejprve, když se vykulil z pytle. Byl to Miki! A Miki, jehož neohrabané tělo se vrtělo vzrušenou zvědavostí, div jej téměř neočichával! Neewova očka zaplála. Byl také onen špatně skloubený potomek člověka-zvířete s odstávajícíma ušima nepřítelem? Byly ony kroucené pohyby těla tohoto nového tvora a jeho ocas, komíhající se jako kyj, vyzvou k zápasu? Soudil, že ano. Buď jak buď, zde bylo cosi jeho velikosti a jako blesk byl na konci svého provazu a na štěněti. Miki, který ještě před chvilkou přetékal přátelstvím a dobromyslností, v okamžiku byl převalen na záda, při čemž jeho groteskní nohy zmítaly se ve vzduchu a jeho štěkavé volání o pomoc zdvíhalo se s divým křikem, jenž plnil zlaté ticho večera nevýslovným hořem.
Challoner stál jako hromem omráčen. V příští chvíli byl by rozdělil malé zápasníky, ale cosi se přihodilo, co jej zastavilo. Neewa, stoje přímo nad Mikim, jehož čtyři příliš dlouhé tlapy trčely do výše jakoby na znamení bezpodmínečného vzdání, zvolna odtáhl své zuby od volné kůže štěněte. Spatřil opět člověka-zvíře. Pud, pronikavější než těžkopádné usuzování, udržoval jej po několik málo chvil bez pohybu, při čemž jeho oči, podobné kuličkám, lpěly na Challonerovi. Ve vzduchu klátil Miki tlapami, kňučel tiše; jeho tvrdý ohon bil půdu, jak žádal za milost, a olizoval si tlamu a pokoušel se vrtěti ohonem, jako by chtěl Neewovi říci, že nemá naprosto úmyslu,
