Stránka:Curwood - Kočovníci severu.pdf/24

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

ším zkoumání. Hlavou, nohama a ocasem byl to pes mackenzijský, ale pokud se týče uší a štíhlého, hubeného těla, zápasil v něm špiclik a pes airedalský. Na svém přítomném nesouladném stupni vývoje bylo to nejpsovštější štěně mimo postranní uličky velkoměsta.

Po prvé za několik minut jeho pán promluvil a Miki se kroutil po celé délce těla, oceňuje skutečnost, že slova byla pronesena přímo k němu.

»Je to matka a mládě, za to ti ručím. Miki,« pravil. »A vím-li co o medvědech, byli zde některou hodinu dnes!«

Zdvihl se na nohy, všiml si temnějících stínů na kraji lesa a naplnil své vědro vodou. Na několik okamžiků poslední paprsky sluneční ozářily jeho tvář. Byla to silná, naděje plná tvář. Byla v ní radost ze života. A nyní se rozzářila náhlým vnuknutím a záře, jež nepocházela jenom od lesa, vstoupila mu do očí, když dodal:

»Miki, vezmu tvé prosté tělo dolů k Děvčeti, poněvadž jsi nebroušený drahokam dobvomyslnosti a krásy — a pro tyto dvě věci vím, že tě bude míti ráda. Je to má sestra, víš? Nuže, kdybych jen mohl vzít ono mládě spolu s tebou —«

Začal hvízdati, obraceje se se svým vědrem vody směrem k tenkému lemu balšámových jedlí asi sto loket odtud.

Těsně v patách za ním následoval Miki.

Challoner, jenž byl nově ustanoveným jednatelem Veliké společnosti zálivu Hudsonova, rozbil svůj tábor na pokraji jezera těsné při ústí potoka. Nebylo na něm mnoho — rozbitý stan, ještě rozbitější kanoe a hromádka zavazadel. Ale v poslední záři západu bylo by to vypravo-