svém životě toužil po rvačce. Byl jako hošík, jenž den po Ježíšku má pár boxovacích rukavic a žádného protivníka. Sedl si a rozhlížel se nevrle, stále krče nos a vyzývavě vrče. Vyzrál na celý svět. To věděl. Všechno se bálo jeho matky. Všechno se bálo jeho. Znechucovalo to — tento nedostatek něčeho živoucího, s čím by byl mohl ctižádostivý mladík chlapík bojovati. Podle všeho byl svět celkem úplně krotký.
Vyrazil v novém úhlu, obešel roh ohromné skály a náhle se zastavil.
Zpoza druhého rohu skály vyčnívala ohromná zadní tlapa. Po několik málo okamžiků seděl Neewa tiše, pozoruje ji s rostoucí předtuchou. Tentokráte štípne svou matku tak, že ji to navždy probudí! Chtěl ji probudit pro krásu a příležitosti tohoto dne, jak jen nejlépe dovedl. Přiblížil se tedy zvolna a opatrně, vyhlédl si hezké lysé místo na tlapě a zaryl do něho své zoubky až po dásně.
Následovalo zařvání, jež otřáslo zemí. Stalo se totiž, že tlapa nepatřila Noozak, nýbrž byla osobním vlastnictvím Makoose, starého medvědího samce nepěkných sklonů a zlomyslné povahy. Ale v tomto medvědu stáří vzbudilo morousovitost, jež naprosto nebyla podobna zvláštním vlastnostem staré Noozak, upomínajícím na babičky. Makoos byl zcela na nohou, dříve než si Neewa uvědomil, že se zmýlil. Byl nejen starý a morousovitý medvěd, nýbrž nenáviděl také mláďat. Několikráte za svých dnů dopustil se zločinu kanibalismu. Byl, čemu indiánský lovec říká uchan — zlý medvěd, pojidač svého vlastního druhu, a v okamžiku, kdy jeho rozzuřené
