Stránka:Curwood - Kočovníci severu.pdf/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

a líbezného slunného dne, že Noozak hned po obědě se odala svému odpolednímu spánku. Byli nyní ven z nižšího lesnatého kraje a byli v údolí, jímž se mělký proud kroutil a vinul mimo bílé písečné nánosy a mezi kamenitými břehy. Neewovi se nechtělo spáti. Měl méně chuti než kdy jindy zmařiti slavné odpoledne dřímáním. Svýma kulatýma očkama hleděl na podivuhodný svět a shledal, že svět naň volá. Pohlédl na matku a zakňučel. Zkušenost mu pravila, že je mrtva pro svět v příštích hodinách, ledaže by ji zalechtal na noze nebo štípl do ucha a pak by se vzbudila pouze na tolik, aby naň zavrčela. Byl toho syt. Toužil po něčem více vzrušujícím, a rozhodnuv se náhle, vyrazil — hledaje dobrodružství.

V tom velikém světě zelených a zlatých barev byl malou černou koulí skoro tak širokou, jak byl dlouhý. Sestoupil k potoku a ohlédl se. Mohl stále ještě viděti matku. Pak jeho nohy pleskaly v jemném bílém písku dlouhého nánosu, jenž lemoval břeh, a on zapomněl na Noozak. Šel na konec nánosu a octl se na zeleném břehu, kde mladá tráva byla jako samet pod jeho tlapkami. Zde se jal převraceti menší kameny, hledaje mravence. Prohnal deňku,[1] jež s ním běžela těsný a zuřivý dvacítivteřinový závod. Něco později zdvihl se mu skoro před nosem ohromný sněžný králík a on jej pronásledoval, až tuctem dlouhých skoků Wapoos zmizel v houštině. Neewa skrčil nos a vydal ječivé zavrčení. Nikdy v něm nekolovala krev Soominitikova tak bouřlivě. Potřeboval něco popadnouti. Po prvé ve

  1. druh veverky zemní (Tamias Lysteri). — Pozn. překl.