k své matce. Ale ať to bylo cokoli, Noozak se nebála. Její velká hlava byla obrácena ke zjevu a ona mhourala očima v slavné spokojenosti. Tehdy počal Neewa pociťovati příjemné teplo rudého zjevu a přes svůj neklid jal se přísti v jeho žáru. Z barvy rudé přešlo slunce rychle do zlaté a celé údolí bylo ještě jednou změněno v teplou a bušící slávu života.
Po dva týdny po tomto prvním východu slunce v životě Neewově zůstala Noozak blízko hřebene a bažiny. Pak přišel den, kdy Neewovi bylo jedenáct neděl, a tu obrátila svůj čenich ke vzdáleným černým lesům a počala své letní putování. Neewovy nohy pozbyly své útlosti a on vážil dobrých šest liber. Bylo to dosti dobré, uvážíme-li, že vážil pouze dvanáct uncí při narození.
Ode dne, kdy Noozak se vydala na svou bludnou cestu, začala se pravá dobrodružství Neewova. V tmavých a tajemných hlubinách lesních byla místa, kde posud ležel sníh nezměklý sluncem a po dva dni Neewa toužil a kňučel po slunném údolí. Minuli vodopád, kde Neewa poprvé pohleděl na valící se vodní proud. Hlubším, tmavším a chmurnějším stával se les, jímž Noozak pronikala. V tomto lese dostalo se Neewovi prvních lekcí v lovu. Noozak byla nyní dobře na »dně« údolí mezi říčními předěly Jacksonova Kolena a Shamattawy, ve velikém lovišti pro medvědy v časném jaře. Když bděla, byla neúnavná v hledání potravy a neustále hrabala v zemi nebo převracela kameny a rvala práchnivějící klády a pařezy v kusy. Šedé lesní
